SLOVO EMA / PÍSMO / 2008

... malířské, kreslířské a fotografické dílo Zdeňka Macháčka je už od svých počátků bezezbytku zakotveno v přítomnosti. Jde o přítomnost člověka v realitě a řádu přirozeného světa, který také autorovi skýtá rozhodující tvůrčí podněty. K výtvarným aktivitám ho v tomto ohledu, zejména po pětiletém přerušení volné tvorby ve druhé polovině devadesátých let, stimulovalo především samotné jeho rodiště, funkcionalistický Zlín. Počínaje rokem 2000 již vnikají i jeho první rozsáhlé abstraktní, soustavně rozvíjené obrazové a kresebné cykly kompozic Město v zahradách, Rastry–Průhledy nebo Rastry–architektura, jež těží z autorova prožitku fenomenálního řádu zlínského konstruktivismu propojeného s přírodou, z jeho nadčasového, bytostným hodnotám nakloněného kulturního tvaru. Tyto ucelené řady velkoformátových obrazových a kresebných kompozic, koncipovaných v křehkých malířských strukturách a liniích, s daným řádem města, s jeho géniem loci poeticky komunikují. Jsou sice konstruovány, ale ne geometricky, nýbrž povýtce spontánním, dynamickým malířským a kreslířským pojetím, v barevně zdrženlivé, monochromitě blízké gestické dikci. Odkazují na vizuální prožitek světa, který objektivizují. Nejedná se tedy o tvorbu geometrickou, ale ani projev v duchu informelu. Spíše bychom mohli hovořit o konceptu realizovaném spontánně byť rytmizovanou a do značné míry i barevně „racionalizovanou“ malbou a kresbou. Z autorova pohledu přitom není důležité pouze samotné umělecké dílo, ale především prožitek tvůrčího činu jako takového, samotný proces jeho vzniku.
Nelze v těchto souvislostech nevzpomenout na výtvarné počátky Zdeňka Macháčka v blízkosti Svatopluka Slovenčíka a jeho pozoruhodných, experimentálně založených malířských i jiných uměleckých aktivit. Výtvarný experiment je velmi blízký též jeho vlastnímu výtvarnému projevu a z určitého pohledu je přímo jednou z jeho podstatných součástí. Do značné míry ovšem souvisí s druhou autorovou profesní specializací, s profesí reprodukčního grafika, typografa a tiskaře. Právě prostředí tiskárny mu už od počátku, a v poslední době zejména, dodává také rozhodující, k experimentu vedoucí tvůrčí podněty. K těm podstatným, které se před časem odehrály, patří práce s psaným písmem či slovem. Na počátku bylo náhodně zvolené slovo EMA. Náhoda či intuice vede též ruku, která v rytmu psaní stále téhož slova výrazným kresebným gestem překrývá původní rastr. Touto (psanou) artikulací slova se jednak původní kompozice malířsky prohlubuje, ale současně vzniká i v novém – jakoby geometrií podloženém – duchu organizovaná plocha, tedy výtvarně posunutý (transformovaný) „nový rastr“. Určitou jednotu na bázi pravidelnosti (bez apriorního autorského záměru) přitom nezřídka představují i jednotlivé, totožným písmovým gestem pojednané kompozice navzájem. Racionálně neuchopitelné souznění řádu bytostných hodnot s řádem přirozeného světa Zdeněk Macháček demonstruje i ve stávajícím cyklu Makulatury. Jsou to tiskem prošlé různé listy papíru či obálky publikací, do nichž opět výtvarně vstupuje. Dotyky s předmětnou realitou představuje i série jeho kompozic s využitím pigmentových papírů reflexní, žluté, oranžové či zelené barevnosti. Jsou to jakési výstražné signalizační barvy, stále četněji se uplatňující v naší každodenní realitě. Energetická síla těchto ploch gesticky psanými kompozicemi, které autor nazývá Zářiče, je umocňována dalšími výraznými barevnými pigmenty ve tvaru drobných kroužků, čárek nebo linek, které jsou organizovány v určitém pravidelném schématu...

Část textu z katalogu Zdeněk Macháček, Radim Hanke. Obrazy, kresby, sochy,
Galerie Magna, Ostrava 2010, vydaného ke stejnojmenné výstavě
(6. 10. – 10. 11. 2010).